St. Remigius, Kostel v Suderburgu, Německo

Kostel St.-Remigius-Kirche tvoří kruhová věž ze 13. století z šedých a hnědých polních kamenů s vysokou kuželovou střechou z červených tašek, k níž přiléhá křížová hrázděná loď postavená v letech 1752–1753. Loď má spodní zdi z červených cihel, výše tmavé dřevěné hrázdění, čtyři okna s bílými příčkami a dřevěné dveře. Uvnitř bledě žluté stěny a plochý strop rámují barokní kazatelnový oltář z let 1751–1753 se zlacením, bílé lavice a mosazný lustr.

Kruhová věž z lomového kamene byla postavena kolem roku 1247; dendrochronologické datování dubového trámu skáceného na podzim/zimu 1246/1247 to potvrzuje. Věž sloužila jako zvonice, nikoli jako obranná věž. Stará loď byla zbořena a nahrazena současným křížovým hrázděným sálem, započatým 13. dubna 1752 podle plánů Otto Heinricha von Bonna a vysvěceným 1. října 1753, na svátek svatého Remigia.

Kostel nese jméno svatého Remigia, biskupa z Remeše (asi 440–533); jeho svátek 1. října byl zvolen pro vysvěcení v roce 1753. Zasvěcení ukazuje na založení ve franské době. Uvnitř se dochovala železem pobitá truhla z doby kolem roku 1303, upravená na pokladničku pro dary chudým; podle záznamů byla v 16. století několikrát vypáčena.

Kostel stojí na okraji Suderburgu; kulatá věž z polních kamenů a červená kuželová střecha jsou obráceny k příchozímu. Věž se už v roce 1753 musela podpírat opěrnými pilíři a zvony se na zvonici dostávají oknem na západní straně. Sakristie, přistavěná roku 1718 pastorem Franzem Ernstem Hausmannem, přiléhá ke kostelu.

U dveří věže je do země vsazen žulový mlýnský kámen typu, který se v 10. století už nepoužíval; našel se v podlaze kostela při dřívější opravě. Datování věže vyřešila dendrochronologie: dubový trám vložený do zdiva z lomového kamene byl pokácen na podzim nebo v zimě 1246/1247, což vyvrací starší místní tvrzení o původu v 10. století.