Stiftskirche Stoppenberg, Románský kostel v Essenu, Německo

Stiftskirche Stoppenberg je trojlodní dvoutravé sloupová bazilika z rurského pískovce, dokončená kolem poloviny 12. století, s čtvercovým chórem a půlkruhovou apsidou. Patří k nejstarším klenutým bazilikám Porýní, avšak klenby nebyly po válečném poškození v roce 1945 obnoveny. Ze západní dvojice věží zůstala v plné výšce jen jižní věž; západní empora byla rozšířena s růstem konventu.

Abatyše Swanhild založila kostel, který v roce 1074 vysvětil arcibiskup Anno II. jako kapli svatého Mikuláše. Ve 12. století sloužil dvojitému premonstrátskému klášteru; ve 13. století zůstaly jen jeptišky a v 15. století vznikl světský ženský klášter omezený na dvacet kanovnic. Klášter byl zrušen v roce 1803 a kostel zůstal farním až do roku 1907. Od roku 1965 zde žijí bosé karmelitky.

Název Stoppenberg sahá k svatyni zasvěcené světci, která kdysi stála na tomto vrcholu. Dnes karmelitánské jeptišky používají budovu pro své každodenní modlitební společenství a utvářejí duchovní život tohoto místa.

Pozemek kostela klesl asi o 12 metrů v letech 1900 až 1985 kvůli těžební činnosti v okolní průmyslové oblasti. Návštěvníci by si měli být vědomi této geologické historie při prozkoumávání místa a zkoumání základů.

V kostele je pohřben Franz Ferdinand Freiherr von der Wenge, kanovník münsterské katedrály, který roku 1758 založil huť St.-Antony-Hütte u Oberhausen-Osterfeldu, s níž začal železářský a ocelářský průmysl v Porúří. Hrob se nachází v samotném kostele, nikoli v kryptě.