Kloster Diesdorf, Klášter v Diesdorfu, Německo

Klášter Diesdorf je bývalá fundace augustiniánských kanovnic, jejichž kostel sv. Marie a Kříže postavili v letech 1182–1230 stavitelé z Jerichowa v pozdně románském slohu z cihel. Je to trojlodní bazilika s transeptem, chórem a apsidami pod strmou střechou z červených tašek; čtvercová západní věž se špičatou tmavou střechou a půlkruhovými okny vznikla roku 1872 v novorománském slohu. U paty věže je lomený portál, před ním stojí hrázděná budova s bílými omítkovými panely.

Založen v roce 1161 hrabětem Hermannem z Lüchowu, původně hostil jak augustiniánské kanovníky, tak i chórové ženy. Postupem času se vyvinul v výhradně ženskou komunitu, což odráží měnící se vzorce klášterního života v regionu.

Klášter začal jako dům augustiniánských chórových sester, často neprovdaných členek zakládající rodiny Lüchow; dvojklášter s kanovníky je předpokládán, ale není doložen. V roce 1551 se stal protestantskou nadací pro dámy, kde žila domina, sedm šlechtičen a šest měšťanek ve vlastních domech. Později přidaná jižní empora pro obec kontrastuje se severní emporou, kterou sestry používaly k hodinkám.

Kostel stojí na trase Romanik a je nadále farním kostelem Diesdorfu, takže prohlídka je obvykle možná mimo bohoslužby. Nedaleko stojí dochované středověké hospodářské budovy kláštera a dlouhé úseky klášterní zdi, viditelné zvenčí. Ve zdivu severního transeptu lze dosud rozeznat průchod z dormitáře na emporu jeptišek.

Kaple Božího hrobu v severní boční lodi je poprvé zmíněna roku 1332 a cihlové zdivo kostela dosud ukazuje, kde na něj navazovaly klášterní budovy: v severním transeptu lze rozeznat průchod z dormitáře na jeptiškovou emporu. Západní věž byla postavena až roku 1872 v novorománském stylu, poté co byla roku 1827 zbořena sanktusová věžička nad chórem a zvony přeneseny do věže.