Sankt-Katharinen-Kirche, Budova kostela ve Starém Městě v Magdeburku, Německo

Kostel svaté Kateřiny byl kamennou budovou ve Starém Městě se širokým hlavním sálem navrženým pro velká shromáždění a utvářel ulice centra města. Interiér poskytoval funkční prostory pro bohoslužby s oblastmi uspořádanými pro různé liturgické účely.

Základní kámen byl položen v roce 1230, což znamenalo začátek velkého církevního stavebního projektu v centru Magdeburku. V roce 1524 se pod pastorem Johannem Ziegenhagenem obec přiklonila k protestantismu a opustila katolickou praxi.

Kostel byl pojmenován po Kateřině Alexandrijské, jejíž relikvie prstu byla přivezena do Magdeburku arcibiskupem Albrechtem I. a stala se předmětem místní úcty. Toto duchovní spojení utvářelo náboženský život komunity po generace.

Její umístění v centru města učinilo budovu důležitým útočištěm během války, kdy obyvatelé a evakuovaní hledali úkryt za jejími tlustými kamennými zdmi během těžkého bombardování v lednu 1945. Strukturální pevnost poskytovala ochranu lidem chyceným v tomto nebezpečném období.

Budova přežila více než 700 let historie, včetně požárů a válečného ničení, aby byla zbořena mezi lety 1964 a 1966. Toto pozdní zboření po takové dlouhověkosti vyvolává otázky o prioritách poválečné rekonstrukce v Magdeburku.