Galluskirche, Románský kostel v Pappenheimu, Německo

Galluskirche je trojlodní kostel v Pappenheimu, jehož jádro pochází z 9. století, s mohutnou věží se sedlovou střechou postavenou v 11. století. Na východním štítu je hrázdění přidané kolem roku 1450 a na stěnách jsou dvě kamenné pamětní desky.

Kostel vychází z daru z 12. listopadu 802 šlechtičny Reginsind klášteru Sankt Gallen, jehož patron Gallus mu dal neobvyklé zasvěcení. Klášter postavil v 9. století jednolodní stavbu jako farní kostel Pappenheimu; nové vysvěcení roku 1060 dokládá přestavbu v 11. století. Mezi 13. a 15. stoletím přibyly gotické boční lodě, chór, boční kaple a sakristie. Po reformaci 1539/1540 sloužil už jen jako hřbitovní kostel.

Název pochází z daru z 12. listopadu 802, který učinila urozená paní Reginsind klášteru St. Gallen, jehož patronem je svatý Gall. Od reformace v letech 1539/1540 slouží kostel pouze jako hřbitovní. Na vnější zdi jsou dvě kamenné desky připomínající padlé z let 1914–1918 a vyhnání Němců ze Sudet v letech 1945–1946.

Kostel stojí na adrese Dechantshof 8 severně od Altmühlu a mimo historické jádro, takže se k němu dochází pěšky ze starého města přes řeku. Ohrazený hřbitov kolem kostela se otvírá branou s obloukem z roku 1692; na jeho pozemku jsou hroby Sophie Hoechstetterové (1943) a starosty Becka (1878). Protože jde o činný hřbitovní kostel, návštěva je vhodná mimo pohřby.

Kostel je dnes trojlodní, ale boční lodě byly v gotice proraženy velkými hrotitými arkádami, takže původní jednolodní sál nebyl zachován, nýbrž rozšířen. Na východním štítu je hrázdění přidané kolem roku 1450 a mohutná věž se sedlovou střechou pochází z 11. století.