Mariä Himmelfahrt, neoklasicistní kostel v Bad Neustadt an der Saale, Německo

Mariä Himmelfahrt je neoklasicistní bazilika: prostý vnější vzhled, 56 metrů vysoká věž nad hlavním vchodem a uvnitř tři lodě, kde 11 metrů vysoké korintské sloupy nesou valenou klenbu, zatímco boční lodě mají ploché stropy. Kruhový presbytář vymezuje kruh sloupů a klenba připomínající kupoli. Stavba je zvenku 49,77 m dlouhá a 21 m široká, stěny jsou 1,30 m silné.

Kolem roku 1050 zde stál románský kostel s chórovou věží; v roce 1352 byl přestavěn v gotickém stylu a jeho základy, odkryté v letech 1983/84, jsou vyznačeny v dlažbě u severovýchodního nároží. Kostel byl zbořen v roce 1793 kvůli stavebním závadám a nedostatku místa. Plány Aloise Geigela po jeho smrti uskutečnil dvorní architekt Andreas Gärtner; práce přerušil nedostatek peněz a napoleonské války a byly dokončeny v roce 1834 s pomocí bavorského krále Ludvíka I. Interiér navrhl Johann Philipp Mattlener a kostel byl vysvěcen 10. srpna 1836.

Farnost nese zasvěcení Nanebevzetí Panny Marie (Mariä Himmelfahrt) a patří k děkanátu Bad Neustadt v diecézi Würzburg. Ve věži visí čtyři zvony; Friedensglocke byl odlit roku 1648, kdy skončila třicetiletá válka, a nejmenší zvon darovali Josef a Elisabeth Englertovi ze Sommerau ve Spessartu.

Hlavní vchod je pod východní věží vysokou 56 metrů, která má čtvercový půdorys o straně osm metrů; vstupuje se tedy od východu a oltář leží na západním konci. Stavba je zvenku 49,77 metru dlouhá a 21 metrů široká, stěny jsou silné 1,30 metru. Kostel je oproti předchůdcům pootočen asi o 30 stupňů a dlažba v severovýchodním rohu označuje základy gotického kostela z roku 1352.

Kostel je oproti svým předchůdcům pootočen asi o 30 stupňů a oltář stojí na západním konci. Východní věž nad hlavním vchodem má osm metrů v půdorysu a dosahuje 56 metrů k vrcholu kříže. Uvnitř kruhový presbytář odděluje kruh sloupů a klenba tvaru kupole.