Stiftskirche Römhild, Gotická církevní stavba v Römhildu, Německo

Stiftskirche Römhild je gotický halový kostel se třemi loděmi a žebrovými klenbami, které vytvářejí pocit vertikálního prostoru prostřednictvím pilířů a oblouků. Východní chór obsahuje velký oltář, zatímco západní chór podpírá varhany nad vchodem.

Kostel je poprvé doložen v roce 1341. Roku 1450 jej würzburský biskup Gottfried povýšil na kolegiátní kostel a do roku 1470 byl pod hrabětem Georgem I. z Hennebergu postaven nový halový kostel. Od roku 1465 jej Hennebergové používali jako dvorní a pohřební kostel; roku 1546 byla za hraběte Bertholda XVI. zavedena reformace a po vizitaci roku 1556 bylo kolegiátní společenství zrušeno a kostel se stal hlavním farním kostelem města.

Barokní oltář z roku 1692 zobrazuje křest Ježíše s Janem Křtitelem a jeho učedníky v živé scéně. Toto zdobené dílo nadále utváří vnitřní prostor a upoutává pozornost návštěvníků svým detailním řemeslným zpracováním.

Kostel stojí na konci severní boční lodi vedle východního chóru, kde se tyčí přibližně 48 metrů vysoká věž; v podnoží věže je sakristie s vlastní žebrovou klenbou. Přízemí západního portálu tvoří vstupní síň a kamenný nápis nad ním dosvědčuje stavbu kostela a založení. Církevní knihovna s 846 tituly, z nichž 196 vyšlo v 16. století, je historický soubor, nikoli veřejná čítárna.

Bronzové náhrobky hrabat z Hennebergu byly odlity v letech 1488 až 1510 v norimberské dílně Petera Vischera staršího a jeho synů a roku 1735 přeneseny do křestní kaple. Patří k nim socha Oty IV. z Hennebergu a tumba Hermanna VIII. z Hennebergu a Alžběty Braniborské s 16 erby.