Schloss Wörlitz, Neoklasicistní zámek v Oranienbaum-Wörlitz, Sasko-Anhaltsko, Německo

Zámek Wörlitz je dvoupatrová stavba s bledě žlutou fasádou a bílými prvky, jejíž střední část vystupuje pod trojúhelníkovým frontonem s nápisem „FRANCISCVS PRINCEPS ANHALTINVS“. Čtyři bílé sloupy nesou fronton nad širokým schodištěm ze šedého kamene. Tmavě šedá valbová střecha má dva komíny a nad linií střechy se tyčí bílé zábradlí s kupolí a dvěma vlajkami.

Kníže Leopold III. Fridrich František z Anhaltu-Dessau dal zbořit barokní lovecký zámeček na místě a pověřil Friedricha Wilhelma von Erdmannsdorffa stavbou zámku, dokončeného roku 1773 pro knížete a jeho ženu Luisu Braniborsko-Schwedtskou. Podle vzoru Palladia a anglických venkovských sídel je považován za zakládající stavbu německého klasicismu.

Zámek uchovává obrazy starých mistrů, sbírku antik a sbírku keramiky tvořenou převážně replikami antických děl z manufaktury Josiaha Wedgwooda. Velká část původního nábytku pochází z dílny Abrahama a Davida Roentgenových. V jídelně stojí čtyři korintské sloupy, v Belvederu se nachází Palmensaal.

Zámek lze navštívit pouze s průvodcem; kuchyňská budova asi 50 metrů jihozápadně, od svého vzniku v letech 1770–1772 spojená se zámkem podzemní chodbou, dnes slouží jako restaurace. Zadní průčelí směřuje k jezeru Wörlitzer See a je vidět z protějšího břehu před siluetou města.

Zámek si uchoval technické vybavení z 18. století: litinová kamna, do stěny sklopná lůžka, čerpadlo zásobující vodou horní patro, lednici, jídelní výtahy a zapuštěné dveře. Koupelna knížecího páru byla později odstraněna. Kuchyňská budova asi 50 metrů jihozápadně je od svého postavení v letech 1770–1772 spojena se zámkem podzemní chodbou.