Maybach I and II, Vojenský bunkrový komplex v Zossenu, Německo.

Maybach I a II byla dvě propojená podzemní velitelství u Zossenu: Maybach I měl dvanáct třípodlažních povrchových budov maskovaných jako obytná čtvrť, Maybach II jedenáct, pod nimi dvě podlaží propojených bunkrů se stěnami silnými šedesát centimetrů. Hlouběji byly studny pitné vody, plynové filtry a dieselové motory. Samostatný spojový bunkr Zeppelin byl dvoupodlažní budova 117 × 22 m s třípodlažní přístavbou 57 × 40 m, spojená s Maybachem jižní štolou.

Maybach I byl zahájen v roce 1937 a plně zprovozněn v prosinci 1939; Maybach II byl dokončen v roce 1940. Komplexy sídlily vrchní velitelství armády a vrchní velitelství branné moci. V lednu 1945 se generální štáb armády přesunul do Maybachu II a 20. dubna 1945 byl areál evakuován před blížícími se sovětskými vojsky. Bunkry byly na konci roku 1946 z velké části zničeny sovětskými silami.

Název Maybach pochází z automobilového motoru Maybach a krycí jméno Zeppelin zprvu označovalo jen spojovací bunkr, než se vžilo pro celý velitelský areál. Bunkr Zeppelin zůstal po celou válku největším a nejmodernějším spojovacím uzlem Wehrmachtu. Dne 1. září 2009 bylo ve Wünsdorfu otevřeno muzeum o 49leté historii sovětských vojsk v Německu.

Ruiny nadzemních vstupních budov lze navštívit v rámci komentovaných prohlídek a muzeum ve Wünsdorf Book Town nabízí expozice o vojenské historii městečka a bunkrových komplexech. Části podzemního komplexu Maybach I zůstávají přístupné přes ruiny vstupů spolu se sousedním komunikačním bunkrem Zeppelin, zatímco Maybach II byl téměř zcela zničen.

Povrchové budovy měly falešná okna a dveře, aby při pohledu z letadel nad nimi vytvářely dojem běžné obytné čtvrti. Tento klam byl tak účinný, že piloti letící nad nimi nedokázali oblast identifikovat jako vojenské zařízení.