St. Emmeram, Farní kostel v Geisenfeldu, Bavorsko, Německo

St. Emmeram je románská pilířová bazilika s dvouvěžovým západním průčelím a gotickým pětibokým presbytářem. Nižší severní věž zvaná Stifterturm má jehlanovou střechu a slepá pole rámovaná obloukovými vlysy; jižní věž byla v 18. století zvýšena a nese hodiny a křivou báň s lucernou. Loď se otevírá do bočních lodí půlkruhovými arkádami na pilastrech s ionskými a korintskými hlavicemi.

St. Emmeram byl postaven roku 1030, když hrabě Eberhard II. z Ebersbergu a jeho manželka Adelheidis založili v Geisenfeldu benediktinský ženský klášter zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie a svatému Zenonovi. Roku 1384 přibyl gotický presbytář, jehož síťová žebra byla roku 1602 nahrazena perlovcovými profily. Od roku 1728 dala abatyše Maria Cäcilia Weiß kostel přestavět v barokním stylu a 15. dubna 1730 jej vysvětil řezenský biskup Johann Theodor Bavorský. Po sekularizaci roku 1803 se stal farním kostelem a převzal zasvěcení starého kostela St. Emmeram, zbořeného roku 1873.

Kostel je zasvěcen Emmeramovi z Řezna, světci uctívanému také v řezenském klášteře St. Emmeram. Stropní freska v lodi zobrazuje zakladatele Eberharda II. a Adelheidis, jak je papež korunuje vavřínovými věnci, nad nimi Pannu s Dítětem a vedle stavitele s plánem kláštera. Chronostich ve fresce kupole udává rok 1728, kdy abatyše Maria Cäcilia Weiß zahájila barokní přestavbu.

Kostel stojí v bývalém klášterním areálu; západní průčelí se dvěma věžemi se obrací k návštěvníkovi přicházejícímu z centra obce. Jižní věž, zvýšená v 18. století, nese hodiny a křivou kupoli s lucernou. Do interiéru se vstupuje od západu; zvýšený gotický chór leží na východě.

Fresky z roku 1516 na klenbě presbytáře byly po staletí zakryté a odhalily se až při renovaci v roce 1971; zobrazují církevní otce, symboly evangelistů a anděly s nástroji Umučení. Štukové žebro z roku 1602 částečně zakrývá apokalyptického Beránka na knize se sedmi pečetěmi.