Archaeological Museum of Paros, Archeologické muzeum v Parikii, Řecko

Archeologické muzeum na Paru tvoří dvě křídla, která na jihu a východě uzavírají velký dvůr a spojuje je portikus, jehož severní polovina byla zazděna v 70. letech 20. století. Sál A obsahuje archaické a klasické sochy; sál B keramiku a drobné nálezy od neolitu do římské doby. Na dvoře stojí náhrobní stély, mramorové urny, sarkofágy a římská mozaika.

Muzeum bylo založeno v roce 1960, aby vystavovalo artefakty, které byly po léta uloženy v klášteře Panagia Ekatontapiliani. Postupem času se rozšířilo, aby pojalo více nálezů z antického ostrova z různých období.

Na nádvoří stojí sarkofágy zvané „antropomorfní“ či „fénické“, jedinečné v Řecku a pocházející z archaického období; jsou pravděpodobně řecké, fénickou dílnu však nelze vyloučit, a dosvědčují styky ostrova se starověkým Předním východem. Stéla s nápisem „ΟPOΣ ΠΟΛΕΩΣ“ vyznačovala v 5. století př. n. l. starověké hranice města a pět stél s „ΟPOΣ XΩPIO IEPO - AΠΟΛΛΩΝΟΣ ΔΗΛΙΟΥ“ hranice svatyně dílského Apollóna.

Muzeum stojí mírně nad přístavem, podél pěší ulice stoupající od přístavu; západní zeď dvora je záměrně nízká a nabízí výhled na město Parikiá a baziliku Panaghia Katapoliani. Obě křídla nejsou přímo propojena, ale spojuje je portikus, jehož severní polovina byla uzavřena v 70. letech 20. století. Návštěvnost vrcholí od května do září.

Muzeum uchovává nálezy ze Saliagu, nejstaršího neolitického naleziště Kyklad, osídleného v 5. a 4. tisíciletí př. n. l. Patří k nim malá hliněná figurka sedící plné ženy, jedna z nejstarších známých kykladských soch. Zbytek pochází hlavně z vykopávek na Paru a sousedním Antiparu, často z parského mramoru.