Oppidum d'Entremont, Keltské archeologické naleziště v Aix-en-Provence ve Francii

Oppidum d'Entremont je archeologická lokalita o rozloze 3,5 ha na trojúhelníkové náhorní plošině na jižním okraji plošiny Puyricard, 3 km od Aix-en-Provence. Nejvyšší bod dosahuje 367 m, na jihu jsou útesy nad údolím Arc. Na plošině jsou dvě sídliště obehnaná hradbami, Habitat 1 a Habitat 2; nízké zdi z šedých kamenných bloků vymezují obdélníkové ohrady na holé zemi.

Entremont byl osídlen mezi lety 180 a 170 př. n. l. jako hlavní město Saliů, keltsko-ligurské konfederace. V roce 123 př. n. l. dobylo oppidum římské vojsko Gaia Sextia Calvina; král Teutomalios uprchl k Allobrogům. Obyvatelé se přesunuli do nového římského města Aquae Sextiae a kolem roku 90 př. n. l. byla plošina zcela neobydlená.

Jméno Entremont se objevuje až ve středověku jako Antremons, latinizovaně Intermontes; pochází patrně od rodiny Tramonto, která vlastnila věž na jižním svahu, ačkoli listina z roku 1233 uvádí Intermundo. Jak Salyové nazývali své město, není známo. Výzkumy ve 40. letech 20. století přinesly sedící válečníky s rukou na useknuté hlavě nepřítele, ženské postavy a koně, tesné z místního jemnozrnného vápence se stopami barvy.

Návštěvníci by měli nosit pohodlné boty, protože lokalita leží na vyvýšeném terénu s nerovným povrchem. Přístup je pěšky, a návštěvy brzy ráno nebo pozdě odpoledne nabízejí nejlepší světlo pro průzkum ruin a pochopení uspořádání.

Vykopávky odhalily pečlivě vyřezávané kamenné sochy zobrazující lidské tváře a postavy, odrážející umělecké dovednosti těchto raných komunit. Nejlepší příklady nyní spočívají v Musée Granet v Aix-en-Provence a odhalují překvapivou sofistikovanost jejich vizuální kultury.