Abbaye Notre-Dame de Langonnet, Klášter v Langonnetu, Francie

Abbaye Notre-Dame de Langonnet je bývalý cisterciácký klášter, jehož budovy jsou uspořádány kolem čtvercového dvora. Vysoká čtvercová věž s kulatým ciferníkem a špičatou střechou se tyčí na styku dvou křídel; stěny obrácené do dvora mají řady obloukových oken a v přízemí arkádu s půlkruhovými oblouky. Kapitulní síň pochází ze 13. století a kostel byl vysvěcen v roce 1789.

Klášter byl založen 20. června 1136 Conanem III., vévodou bretaňským, a jeho matkou Ermengardou z Anjou; dvanáct mnichů přišlo z opatství L'Aumône v Loir-et-Cher. Byl zpustošen během války o bretaňské dědictví a v letech 1470–1518 jej znovu postavili opati Vincent a Henri de Kergoët. Většina dnešních budov pochází z let 1650–1780 a kostel byl vysvěcen v roce 1789.

Opatství nese jméno Notre-Dame a jeho kostel byl vysvěcen v roce 1789 opatem Françoisem Chevreulem. Od roku 1857 patří Kongregaci Ducha Svatého, jejíž misionáři zde v roce 1880 vedli střední školu a noviciát. Ve dnech 7.–8. srpna 1880 sem byla z Carnoët přenesena relikvie pravé pažní kosti svatého Mauricia před 20 000 věřícími.

Opatství leží jihovýchodně od vsi Langonnet, na silnici do Plouray, v děkanátu Gourin. Stále patří Congrégation du Saint-Esprit, a proto část komplexu není přístupná veřejnosti; u vchodu je vhodné zeptat se, které prostory lze navštívit. Kapitulní síň v hrotitém stylu pochází ze 13. století.

Napoleon I. zřídil hřebčín dekretem z 10. června 1806, se čtyřiceti hřebci a deseti chovnými klisnami. Generál baron de Wimpfen proti tomu protestoval ve zprávě z 28. května 1807, označil Langonnet za „nejstrašnější pustinu Dolní Bretaně“ a poznamenal, že zásoby lze získat jen v Pontivy nebo Hennebontu. Roku 1843 měl hřebčín sedmdesát hřebců.