Montagne de Lure, Vápencová hora v Alpes-de-Haute-Provence, Francie

Montagne de Lure je 42 kilometrů dlouhý vápencový hřeben v Alpes-de-Haute-Provence, jehož nejvyšší bod Signal de Lure leží v 1 825 metrech. Jižní svah tvoří světlý vápenec rozčleněný žleby, severní svah je zalesněný slín. Silnice ze Saint-Étienne-les-Orgues stoupá kolem kaple Notre-Dame-de-Lure, pozůstatku kláštera ze 12. století.

Lidská přítomnost na hoře začíná v neolitu a pokračuje na chastelard de Lardiers, místě kultu a poutí zvaném Lourdes Galů. Římská kolonizace byla ojedinělá a omezila se na nejúrodnější místa, ve 13. a 14. století byly vesnice hromadně opouštěny kvůli válkám a nedostatku vody. V roce 1851 obyvatelé, přesvědčení republikáni, vzdorovali státnímu převratu a byli tvrdě potlačeni; od roku 1943 René Char, vedoucí služby parašutistických shozů FFI, zde zřídil shozové zóny válečného materiálu pro spojenecká letadla.

Jméno hory zní v klasické provensálštině Montanha de Lura a podle mistralovské normy Mountagno de Luro. Ve středověku se často označovala podle patronů katedrály v Sisteronu: montagne de Sainte-Marie, de Saint-Thyrse a de Saint-Marius. Spisovatel Jean Giono, narozený i zemřelý v Alpes-de-Haute-Provence, na ni poprvé vystoupil v jedenácti letech na mezku a psal o ní ve své první knize Colline (1929).

Lyžařská stanice byla uzavřena kvůli opakovanému nedostatku sněhu a svahy nyní slouží k lyžařským túrám a běžeckému lyžování. Silnice stoupá ze Saint-Étienne-les-Orgues na hřeben kolem kaple Notre-Dame-de-Lure, pozůstatku opatství ze 12. století. V turistické kanceláři této vesnice si cyklisté mohou půjčit vybavení k měření času výjezdu.

Na hřebeni vrcholu stojí červenobíle pruhovaný stožár a několik tenkých bílých stožárů, viditelných na obzoru. Lyžařská stanice pod ním byla uzavřena kvůli opakovanému nedostatku sněhu a její areál nyní slouží skialpinismu a běžeckému lyžování. Stoupání ze Saint-Étienne-les-Orgues měří 17,7 km při sklonu 5,7 %.