Grandes serres du Jardin des plantes, Soubor skleníků v 5. obvodu, Paříž, Francie

Grandes Serres du Jardin des Plantes tvoří pět seřazených skleníků s kovovou konstrukcí, postavených mezi lety 1836 a 2010; čtyři jsou přístupné veřejnosti, pátý slouží jako školka pro zahradníky a botaniky Muzea. Dva nejstarší, navržené Charlesem Rohaultem de Fleury a otevřené roku 1836, stojí proti sobě: obdélné haly s klenutou prosklenou střechou, fasády z tmavě zelené kovové mříže na světlém kamenném soklu, spojené šikmou kamennou rampou s kovovým madlem.

Jardin royal des plantes médicinales, založená Guyem de La Brosse roku 1635, měla na stejném místě již skleníky, jak ukazuje perspektivní pohled, který roku 1636 namaloval Frédéric Scalberge. Charles Rohault de Fleury po návratu z Londýna navrhl parou vytápěné skleníky s kovovou konstrukcí postavené v letech 1833–1836; vznikly však jen dva pavilony, otevřené roku 1836, dnešní skleníky Nové Kaledonie a dějin rostlin. Zimní zahradu Louise Julese Andrého, otevřenou roku 1889, nahradila v letech 1935–1936 budova René Bergera ve stylu art deco, otevřená roku 1937.

Dva nejstarší pavilony z roku 1836 nesou jména Nová Kaledonie (dřívější mexický skleník) a historie rostlin (dřívější australský skleník). Pět skleníků s kovovou konstrukcí v jedné řadě patří Muséum national d'histoire naturelle: čtyři jsou přístupné veřejnosti, pátý slouží jako školka pro zahradníky a botaniky muzea.

Čtyři z pěti skleníků v řadě jsou přístupné veřejnosti; pátý, školka vyhrazená zahradníkům a botanikům Muzea, je uzavřený. Dva pavilony z roku 1836 podle návrhu Rohaulta de Fleury stojí proti sobě po stranách šikmé kamenné rampy s kovovým zábradlím a řadu uzavírá zimní zahrada z roku 1937.

Dva pavilony z roku 1836 od Charlese Rohaulta de Fleury byly vytápěny párou, a nezávisely tak na orientaci ke slunci. Dnes v nich sídlí skleník Nové Kaledonie (dříve mexický) a skleník dějin rostlin (dříve australský).