Labyrinth Miró, Sochařská zahrada v Saint-Paul-de-Vence ve Francii

Labyrint Miró je soubor soch a keramiky, který Joan Miró vytvořil pro Fondation Maeght v letech 1961 až 1981 a uspořádal jako bludiště v terasovité zahradě nad mořem. Bílá čára vyznačuje trasu podobně jako Ariadnina nit kolem betonového oblouku o hmotnosti přibližně 30 tun, keramické stěny 12 × 2 metry ze 468 dlaždic a bohyně Dei, figury plodnosti s břichem z želvího krunýře.

Na počátku 60. let pozval Aimé Maeght Miróa k účasti na Fondation Maeght v Saint-Paul-de-Vence a umělec navrhl zahradu jako labyrint. Miró spolupracoval s keramiky Josepem Llorensem Artigasem a Joanem Gardym Artigasem a s architektem Josepem Lluísem Sertem. Soubor vznikal v letech 1961 až 1981, mimo jiné betonový oblouk z roku 1963, stěna z 468 dlaždic vypálených v Gallifě roku 1968 a bronzové Vidle z roku 1973.

Trasu vyznačuje bílá linie připomínající Ariadninu nit a kulatý šedý keramický stůl je poctou Antoniovi Gaudímu, podobně jako Park Güell v Barceloně. Zelený chrlič napájí jednu ze čtyř nádrží a kosmické vejce nese Miróův výrok: „L'œuf cosmique polarise les incertitudes de l'ombre et de la lumière.“

Bílá čára vedená jako Ariadnina nit vyznačuje trasu zahradou, kterou však lze projít kterýmkoli směrem. Terén je odstupňovaný do teras mezi horami a mořem a na nejvyšší terasu se jde po schodech a svazích. Na nerovném povrchu se hodí pevná obuv.

Bílá čára vyznačující trasu odkazuje na Ariadninu nit z řeckého mýtu a mění procházku v nit protaženou bludištěm. Keramická stěna měří 12 na 2 metry a tvoří ji 468 dlaždic vypálených v Artigasově dílně v Gallifě a osazených roku 1968.