Opéra de Lille, operní dům v Lille ve Francii

Opéra de Lille je divadlo s neoklasicistní inspirací a fasádou ze světle béžového kamene. Na ní jsou troje tmavé dvojité dveře pod třemi velkými obloukovými okny mezi vysokými sloupy, dva sochařské reliéfní panely po stranách oblouků a sochařská skupina postav na vrcholu. Budova je ze železobetonu podle Hennebiqueova postupu, obložená kamenem ze Soignies a Savonnières.

Po požáru divadla Lequeux v roce 1903 vybralo město v soutěži Louise Marie Cordonniera; práce začaly roku 1907 na 1 050 betonových pilotách zaražených téměř 5 m do vyschlého ramene Deûle. V roce 1914 je nedokončené obsadili Němci, neslo nápis „Théâtre allemand“ a o Vánocích 1915 se konalo první představení. Po obnově bylo znovu otevřeno v roce 1923.

Název připomíná sál Michela-Josepha Lequeuxe otevřený roku 1787 a ulice rue de la Vieille Comédie uchovává paměť na jeviště v radnici zničené roku 1700. Dům patří do Réunion des opéras de France, RESEO a Opera Europa a od 1. ledna 2008 má statut établissement public de coopération culturelle. Sezona spojuje operu, balet a koncerty a budova je od roku 1999 zapsána v inventáři monuments historiques.

Operní dům stojí na Place du Théâtre a obsluhují jej stanice metra Gare Lille-Flandres a Rihour. K hlavnímu vchodu se vstupuje po širokém kamenném stupni a budova je od roku 1999 zapsána v soupisu historických památek. Sedadla v sále jsou červená, což je důsledek německé rekvizice z roku 1914, jež Cordonnierovu projektu vzala plánovaná modrá sedadla.

Německá okupace v roce 1914 zanechala viditelnou stopu: sedadla jsou červená, protože okupační síly zabavily modré vybavení, které Cordonnier plánoval pro Théâtre Sébastopol. Původní modrý záměr připomíná už jen stropní rozeta. Němci také na fronton napsali „Théâtre allemand“ a do odchodu v září 1918 odehráli kolem stovky představení.