Phare de Saint-Georges-de-Didonne, Maják v Saint-Georges-de-Didonne ve Francii

Maják Saint-Georges-de-Didonne, zvaný též phare de Vallières, je věž čtvercového půdorysu: základ z velkých žulových kvádrů, výše menší bosované kamenné bloky. Je vysoký 29 m a doplňuje ho sedmimetrová lucerna; na východní a západní straně má čtyři okna. Římsa na volutových konzolách nese balustrádu kolem měděné kupole, korouhvičky a hromosvodu. Vstup rámuje fronton a pilastry.

První osmimetrový signál z roku 1860, který měl usnadnit vjezd do přístavu, se brzy ukázal jako nedostatečný. V roce 1898 obec objednala skutečný maják: podinženýr Ponts et Chaussées Émile Gabaud nakreslil plány a podnikatel Simon Brunet z Grandjeanu provedl práce dokončené roku 1902. Zejména na severní straně jsou dosud patrné zásahy granátů z roku 1945 z bojů o royjanský kotel; věž byla po válce částečně obnovena, roku 1947 elektrifikována a 28. června 1969 vyřazena z provozu. Dne 23. května 2011 byla zapsána jako historická památka a 23. října 2012 klasifikována.

Maják je místně znám jako phare de Vallières podle útesu, na němž stojí. Nahradil návěstidlo z roku 1860 vysoké sotva osm metrů, které bylo pro vedení lodí do přístavu příliš nízké. Na severní straně jsou dosud patrné stopy po granátech z bojů v roce 1945 o osvobození royjanského kotle.

Na vrcholovou plošinu vede schodiště o sto čtyřiceti čtyřech schodech, osvětlené čtyřmi okny na východní a západní straně. Maják je přístupný veřejnosti od června do září. Z vrcholu se rozhlížíte na část pobřeží Côte de Beauté a na blízké pobřeží Médocu.

Maják byl vyřazen z provozu 28. června 1969 a lodím už neukazuje cestu. Na severní straně jsou dosud patrné stopy po zásazích granátů z bojů o osvobození royjanského kotle v roce 1945; po válce byl částečně obnoven a v roce 1947 elektrifikován.