Pont de Caronte, Železniční a otočný most v Martigues ve Francii.

Pont de Caronte je téměř 1 km dlouhý železniční a otočný most, který se klene přes záliv Caronte a překonává přístav. Konstrukce má osm hlavních polí a dvě střední otočné části, které umožňují proplutí velkým plavidlům.

Stavba začala roku 1908 pod vedením inženýra Paula Séjourného a provedla ji firma Schneider et Cie; trať byla uvedena do provozu 15. října 1915 a most byl tehdy největším a nejtěžším otočným mostem svého typu na světě. V září 1944 jej ustupující německá armáda vyhodila do povětří a zničila kruhový střední pilíř. Na konci roku 1946 byl provoz obnoven po provizorním jednokolejném zdvižném mostu typu Krupp a v roce 1954 firma Schneider et Cie znovu postavila otočné pole podle původních plánů, s elektromotory místo benzinových.

Most se objevuje na konci filmu Toni Jeana Renoira z roku 1935, který se odehrává v Martigues; Toni je zde zastřelen u vjezdu na most de Caronte. Ve filmu Dieu vomit les tièdes Roberta Guédiguiana (1991) se Cochise, Frisé a jejich přátelé scházejí ve středním pilíři otočného pole. V roce 2000 získalo dílo označení „Patrimoine du XXe siècle“.

Otočné pole se každé odpoledne otevírá zhruba na hodinu, aby propustilo lodě vyšší než 20 m; manévr trvá 5 minut 7 sekund. Ovládací kabina je nad kolejemi u osy otáčení na severním břehu. Most nese trať Miramas–L'Estaque, proto ho sledujte z břehů, ne z mostovky.

Otočná část je jediný 114 metrů dlouhý příhradový blok otáčející se na středním pilíři, nikoli dvě oddělené sekce. Původně vážila 1 513 tun, z toho 400 tun mechanismy, a otáčela se na bronzové čočce o průměru 83 cm. Poháněly ji dva benzinové motory o výkonu 100 koní, které v roce 1954 nahradily elektromotory.