St-Lunaire, Románský kostel v Saint-Lunaire ve Francii

St-Lunaire je žulový kostel v Saint-Lunaire, který má západní průčelí s centrálním lomeným obloukovým portálem a kruhovými okny. Některé z těchto otvorů pocházejí z 18. století a utvářejí vzhled budovy.

Kostel byl postaven v 11. století na místě kláštera, který ve 6. století založil svatý Leonorius. Chór byl přestavěn kolem roku 1350, jižní kaple Pontual na konci 14. století a severní kaple Pontbriand na počátku 15. století. Boční lodě byly nahrazeny v 17. a 18. století. Dne 14. září 1884 byl kostel vyřazen z bohoslužeb, poté jej obnovil Raymond Cornon a 18. července 1954 byl znovu vysvěcen.

Hrob svatého Lunairea tvoří galsko-římský sarkofág, na němž leží deska ze 14. století s jeho ležící postavou, jež drží biskupskou berlu končící v tlamě draka; sarkofág spočívá na podstavcích se sochařskými bustami andělů. Opodál se dochovaly ležící postavy a náhrobní desky rodů Pontual a Pontbriand z 13. až 15. století.

Budova se nachází na Place du Pilori a od roku 1954 slouží své náboženské funkci po rozsáhlé rekonstrukci architektem Raymondem Cornonem. Návštěvníci by si měli předem ověřit otevírací dobu, protože se stále jedná o aktivní farní kostel.

Zvonice stojí na hřebeni střechy a uvnitř ji nese dřevěná konstrukce, nikoli kamenné zdi. Západní průčelí ztratilo kruhové okno v roce 1853 a devět schodů dolů do lodi, čtyři venku a pět uvnitř, ukazuje, jak vysoko je podlaha nad ulicí.