Notre-Dame de Guebwiller, Budova kostela v Guebwiller ve Francii.

Notre-Dame de Guebwiller je neoklasicistní bazilika postavená z růžového vogézského pískovce, jejíž monumentální průčelí míří kvůli městským hradbám na východ, nikoli na západ. Průčelí má sdružené sloupy, trojúhelníkový štít a alegorické sochy od Gabriela Ignaze Rittera; vedle stojí severní věž přistavěná roku 1844, zatímco plánovaná jižní věž nebyla nikdy postavena. Uvnitř je loď široká 24 m, transept 34 m a klenby dosahují 28 m.

Benediktini z opatství Murbach získali v roce 1759 od papeže Klementa XIII. povolení přesídlit do Guebwilleru. Kostel navrhl Louis Beuque z Besançonu, žák Jacquese-Françoise Blondela; jeho druhý návrh byl přijat v roce 1761 a stavba začala v roce 1762. Beuque byl v roce 1769 propuštěn a nahrazen Gabrielem Ignazem Ritterem. Kostel vysvětil 7. září 1785 Franz Joseph Sigismund von Roggenbach, biskup basilejský, ještě bez dvou plánovaných věží v průčelí. Severní věž byla doplněna v roce 1844 v odpovídajícím provedení; jižní věž nebyla nikdy postavena.

Kostel byl postaven jako kolegiátní chrám benediktinů z opatství Murbach, kteří se do Guebwilleru přestěhovali na základě breve papeže Klementa XIII. z 12. ledna 1759. Sochy na průčelí vytvořil Gabriel Ignaz Ritter; 17 m vysoký oltářní nástavec a dřevěné chórové lavice zhotovili Ritter a Fidelis Sporrer v letech 1780–1788. Dvě sochy z roku 1833 od Joseph Sporrera nahrazují díla zničená za Francouzské revoluce.

Budova je otevřena návštěvníkům po celý rok a zůstává přístupná ve všech ročních obdobích. Pro nepřerušovanou návštěvu je vhodné se předem informovat během hlavních svátků nebo bohoslužeb, protože náboženská shromáždění mohou ovlivnit dostupnost.

Průčelí je obráceno na východ, nikoli na západ, což souvisí s uspořádáním města, dokud stály hradby. Dvě plánované věže průčelí nebyly nikdy dokončeny společně: severní věž přibyla roku 1844 v odpovídajícím provedení, jižní věž nebyla nikdy postavena.