Dolmen de la Barraca, Dolmen v Tarerach, Pyrénées-Orientales, Francie

Dolmen de la Barraca, též dolmen I z Mas Llussanes, je megalitická komora v Tarerach vymezená pěti ortostaty z místní žuly, nikoli z břidlice. Mohutná krycí deska o délce 3,30 m a šířce 2,35 m spočívá na těchto pilířích a vytváří přibližně lichoběžníkovou komoru otevřenou k jihu-jihovýchodu. Menší desky zužují vstup a celek leží v kruhovém náspu o průměru asi 6 m.

Postaveno mezi 5. a 2. tisíciletím před Kristem, přičemž většina struktur pochází z doby kolem roku 3000 před Kristem. Místo později sloužilo jako úkryt poté, co skončilo jeho pohřební využití. Jeho název 'La Barraca' znamenající v katalánštině 'chata' naznačuje, že lidé v pozdějších dobách jej používali jako útočiště před počasím.

Oba dolmeny leží u osady Mas Llussanes v Tarerach; dolmen II stojí necelých 200 m jihovýchodně od dolmenu I, v kamenném chaosu, který splývá s jeho mohylou. Dolmen I, La Barraca, se otevírá k jihu-jihovýchodu a zachovává si krycí desku dlouhou 3,30 m; dolmen II se otevírá k jihozápadu a krycí desku ztratil. Přístup je pěšky po nerovném, kamenitém terénu.

Dolmen I poprvé zmínil Pierre Vidal v roce 1921 a v roce 1975 jej zkoumal Jean Abélanet. Výzkum přinesl nedokončený disk/prstenec ze zelené horniny o průměru 65–70 mm a velkou lasturu srdcovky. V sousedních vinicích se našlo asi deset křemenných otloukačů a tři stejné prstence, což naznačuje sídliště vérazského typu.