Oppidum de l'Impernal, oppidum v Luzech, Francie
Oppidum de l'Impernal zaujímá vrchol Pech de l'Impernal, vápencového útesu nad Lotem v Luzechu. Jeho protáhlá plošina je 700 m dlouhá a 75 až 200 m široká a tyčí se 150 m nad řekou. Na travnatém vrcholu tvoří nízké nasucho kladené zdi ze šedých a béžových kamenů hranatý obvod, vpředu vyšší a širší, po stranách nesouvislý, mezi stromy a vysokou trávou.
Oppidum bylo poprvé osídleno v pozdní době železné před více než 2000 lety a později rozšířeno během gallo-římského období. Obyvatelé postupně postavili několik obranných zdí a pokračovali v obývání lokality až do třetího století n. l.
Armand Viré v roce 1922 určil stavbu se dvěma čtvercovými obvodovými zdmi jako gallo-římské fanum, venkovský chrám galské tradice, s cellou ve vnitřním čtvercovém obvodu a galerií mezi oběma zbytky zdí; vnější obvod pravděpodobně nesl dřevěné sloupy. Bylo užíváno nejméně do 3. století n. l., poté tam bylo uloženo na třicet pohřbů v rakvích z vápencových desek. Většina nálezů je vystavena v muzeu Armand-Viré v Luzechu.
Lokalita leží na vrcholu Pech de l'Impernal nad Luzechem a přístup je pěšky z vesnice; povrch tvoří nerovná tráva a zdi jsou nízké a nechráněné. Nálezy z vykopávek, včetně modelu oppida, jsou vystaveny v muzeu Armand-Viré ve klenuté síni Maison des Consuls v Luzechu.
Armand Viré v roce 1922 určil budovu se dvěma čtvercovými obvodovými zdmi jako gallo-románské fanum, venkovský chrám galské tradice postavený v 1. století př. n. l. Cella stála ve vnitřním čtvercovém obvodu, obklopená galerií mezi dvěma zbytky zdí; vnější obvod pravděpodobně nesl dřevěné sloupy. Fanum se používalo nejméně do 3. století n. l., poté do něj bylo uloženo na třicet hrobů v rakvích z vápencových desek.
Komunita zvídavých cestovatelů
AroundUs spojuje tisíce vybraných míst, místních tipů a skrytých pokladů, které každý den obohacuje více než 95 356 přispěvatelů z celého světa.