Jean-Jaurès square, Centrální náměstí v Saint-Étienne, Francie

Náměstí Jean-Jaurès je stromy a květinami osázené náměstí v Saint-Étienne s vodní nádrží, hřišti, kolotočem a hudebním pavilonem od Louise Mazerata, přestavěným roku 1914 a od roku 1987 památkově chráněným. Tramvaj jím projíždí mezi ulicemi du Président-Wilson a Charles-de-Gaulle a ústí sem na patnáct ulic. Současnou podobu mu dal Jean-Michel Dalgabio roku 1813.

Náměstí bylo v roce 1801 pojmenováno Place Marengo na památku Napoleonova vítězství u Marenga a svou dnešní podobu získalo v roce 1813 díky Jeanu-Michelu Dalgabiovi, částečně na zahradách sester ze Sainte-Catherine a částečně na pozemcích, které městu odstoupil bývalý starosta Hippolyte Royet. Na konci roku 1919 bylo přejmenováno na Place Jean-Jaurès, na konci roku 1944 se krátce vrátilo k názvu Marengo a od roku 1945 oficiálně nese jméno Jean-Jaurès.

Náměstí je pojmenováno po Jeanu Jaurèsovi (1859–1914), francouzském socialistickém politikovi. Obyvatelé Saint-Étienne mu stále často říkají place Marengo, jméno, které neslo v letech 1801–1919, a přilehlá zahrada si tento název ponechala. Na konci roku 1944 se nakrátko vrátilo k názvu Marengo, než v roce 1945 znovu dostalo jméno Jean-Jaurès.

Náměstí obsluhují tramvajové linky T1 a T2 a autobusové linky 10, 12, 84, S9 a N1 sítě STAS. Tramvaj je projíždí mezi rue du Président-Wilson a rue Charles-de-Gaulle a ústí na něj čtrnáct ulic, takže se na něj dá vstoupit z několika stran.

Condition des Soies nestojí na náměstí samotném, ale v rue d'Arcole, ulici, která na ně ústí. Budovu postavili Léon a Marcel Lamaizièrovi a dokončili ji roku 1910; do roku 1962 sloužila technickým a regulačním úkonům stuhového průmyslu. Vápencová fasáda nese secesní křivky s motivy stuhy a moruše, opakované v kovaném železe oken, vrat a zábradlí.