Istállós-kő, Horský vrchol v pohoří Bükk, župa Heves, Maďarsko

Istállós-kő je hora na jihozápadním okraji plošiny Bükk v župě Heves v Maďarsku, vysoká 958,1 metru. Je třetím nejvyšším bodem oblasti Bükk a sedmým vrcholem Maďarska, po vrcholech Mátry a Szilvási-kő. Ze Szilvásváradu vede několik set metrů dlouhá stezka s madly k jeskyni Istállós-kő v jejím svahu.

Jeskyni v hoře poprvé prozkoumal Pál Roskó v roce 1911 a její nálezy jsou 30 000–40 000 let staré. Ottokár Kadić zde kopal v roce 1929 a Mária Mottl v roce 1938; od roku 1947 vedl plánovaný výzkum László Vértes a určil tři kulturní vrstvy. Jeskyně byla chráněna od roku 1944, zvláštní ochranu získala v roce 1982; od roku 2000 vedl nové výzkumy Árpád Ringer.

Jeskyně v hoře, kterou poprvé prozkoumal Pál Roskó v roce 1911, vydala paleolitické ohniště a kamenné a kostěné nástroje uložené v Maďarském národním muzeu. Archeologové mezi nálezy starými 30 000–40 000 let určili tři kulturní vrstvy; jeskyně je chráněna od roku 1944.

Značené stezky vedou na vrchol z různých výchozích bodů, přičemž hlavní trasa začíná poblíž parkoviště v Národním parku Bükk. Návštěvníci by se měli připravit na měnící se počasí a odkryté podmínky, protože nadmořská výška a odkrytý terén ovlivňují podmínky po celou dobu výstupu.

Jeskyni ve svahu hory poprvé prozkoumal Pál Roskó v roce 1911 a přinesla nálezy staré 30 000–40 000 let, mezi nimi paleolitické ohniště uložené v Maďarském národním muzeu. Její ledovcová fauna čítající 66 druhů je nejbohatší mezi aurignackými lokalitami v Evropě; z mikrofauny byly popsány 3 nové druhy savců a 20 nových druhů ptáků.