Jankovich Cave, Jeskyně v Bajótu, Maďarsko

Jankovichova jeskyně je 36 metrů dlouhá krasová jeskyně u Bajótu, která se otevírá severně orientovaným portálem vysokým asi 10 metrů a širokým 7 metrů. Za ním leží Velký sál vysoký kolem 15 metrů, v jehož stropě je kruhový otvor o průměru 6 metrů. Stěny ukazují šikmé vrstvy vápence a četné výmoly; zadní část klesá asi o polovinu a zužuje se do klenby s boční chodbou do Kopulovitého sálu.

Výzkumy vedené Jenő Hillebrandem v letech 1913–1918 a znovu v roce 1925 odtěžily většinu jeskynních sedimentů mocných až 6 m. Nálezy daly jméno jankovičienu, místní zadunajské variantě szeletienu; 104 kusů nese jeho typické znaky. Kampaň v roce 1956 se pokusila rekonstruovat původní stratigrafii.

Jeskyně nese jméno Bély Jankoviche (1865–1939), maďarského ministra pro náboženství a školství, který financoval první výzkumné kampaně. Dala také jméno jankovičienu, místní zadunajské variantě szeletienu, vymezené 104 typickými kamennými artefakty z boční chodby a kopulovitého sálu.

Jeskyně je přístupná po celý rok v pohoří Gerecse bez vstupného. Značené turistické stezky ji spojují s dalšími cíli v horské oblasti, takže je přirozenou zastávkou na delších procházkách.

Zadní boční chodba a kupolovitý sál Kuppel-Raum vydaly většinu paleolitických nálezů jeskyně, z nichž 104 kusů patří jankovičienu. Jsou mezi nimi dvanáct kostěných hrotů s masivní nebo rozštěpenou bází, slonovinová tyčinka a slonovinový amulet s rytými ornamenty, dnes uložené v Maďarském národním muzeu v Budapešti.