Round church in Balatonfüred, Budova katolického kostela v Balatonfüredu, Maďarsko

Kostel v Balatonfüredu je římskokatolická kaple v neoklasicistním stylu, postavená na půdorysu řeckého kříže podle vzoru římského Pantheonu. Na kupoli je lucerna s křížem, který byl osazen roku 1844. Uvnitř hlavní oltářní obraz znázorňuje Ježíše a Samaritánku u Jákobovy studny pod palmou.

Návštěvníci, kteří pili minerální vodu „Savanyóvíz“, žádali od 50. let 19. století o kapli v lázeňské čtvrti; stavba budovy s půdorysem řeckého kříže začala roku 1841 podle plánů győrského architekta Antala Frumanna, inspirovaných římským Pantheonem. Základní kámen byl položen 21. září 1841; došly peníze a tihanské benediktinské opatství si roku 1845 půjčilo od hraběte Róberta Zichyho. Kříž byl na lucernu osazen 4. prosince 1844 a opat Béla Bresztyenszky kostel vysvětil 21. června 1846 za přítomnosti Ference Deáka.

Obraz hlavního oltáře zachycuje Ježíše a Samaritánku u Jákobovy studny; namalovala jej Rakušanka Henriette Kärling z dvora palatina, modelem ženy byla Eleonóra Szentgyörgyi Horváth. Výjev u studny odkazuje na pramen kyselé vody. Předlohu vytvořil Annibale Carracci v 17. století. Čtyři evangelisty na kupoli namaloval Ferenc Pucher starší z Veszprému.

Kaple stojí ve staré lázeňské čtvrti Fürdőtelep, na křižovatce cest k molu a k srdeční nemocnici Szívkórház. Stavba má půdorys řeckého kříže s kupolí a lucernou; všimněte si kříže, který 4. prosince 1844 umístil na lucernu panští tesař Vencel Hayek. U vchodu jsou dva bronzové reliéfy připomínající uprchlíky, kteří v Balatonfüredu našli útočiště před komunistickým terorem v roce 1919; reliéf „Mit féltek, kicsinyhitűek“ byl odhalen roku 1928, na konci 40. let odstraněn, uložen na faře a na počátku 90. let vrácen na místo.

Obraz hlavního oltáře zachycuje Ježíše a samařskou ženu u Jákobovy studny; podle rodinných záznamů byla předlohou ženy Eleonóra Szentgyörgyi Horváth. Výjev u studny odkazuje na pramen kyselé vody a jeho léčivou pověst. Originál namaloval Annibale Carracci v 17. století; zdejší kopie je dílem rakouské malířky Henriette Kärling, která pobývala u palatinova dvora.