Skhul Cave, Archeologická lokalita a přírodní rezervace v okrese Haifa v Izraeli

Jeskyně Skhul je archeologická lokalita a přírodní rezervace na pobřeží Středozemního moře v Izraeli, zasazená do vápencových útesů hory Karmel v okrese Haifa. Je to skalní úkryt s několika komorami, kde vykopávky odhalily lidské kostry, kamenné nástroje a zvířecí kosti.

Dorothy Garrodová poprvé zkoumala jeskyni v létě 1929 a odkryla několik koster Homo sapiens. Theodore D. McCown v roce 1932 našel většinu ze 14 koster vyzvednutých na lokalitě. V roce 1939 Arthur Keith a McCown zařadili ostatky ze Skhulu a Kafzehu k druhu Palaeoanthropus palestinensis, potomku Homo heidelbergensis.

Arabský název mġaret es-Skhūl znamená „jeskyně mladé kozy“; hebrejsky se místo nazývá Me'arat HaGedi. Jeskyně patří spolu s jeskyněmi Tabun, Jamal a El Wad do přírodní rezervace Nachal Me'arot, národního parku a světového dědictví UNESCO. Mezi nálezy jsou dvě provrtané perly z mušlí Nassarius gibbosulus staré 100 až 130 tisíc let, považované za nejstarší známé šperky.

Jeskyně je přístupná přes přírodní rezervaci Nahal Me'arot, která má značené stezky a informační tabule o nálezech. Doporučujeme pevnou obuv, protože skalní povrchy uvnitř mohou být nerovné.

Některé kostry nalezené ve Skhulu byly pohřbeny s předměty, jako jsou čelisti divočáků a lasturové ozdoby, což naznačuje úmyslné pohřební rituály. To je jeden z nejstarších známých příkladů symbolického chování u našeho druhu.