Pinacoteca e Museo Civico di Volterra, Umělecké muzeum ve Volteře, Itálie

Pinacoteca e Museo Civico di Volterra sídlí v Palazzo Minucci-Solaini, budově z konce 15. století na via de' Sarti 1, tradičně připisované Antoniu da Sangallo staršímu. Jeho nároží ze světlé omítky a rustikálního kamene se tyčí vedle otevřeného prostoru, nad ním jsou oblouková okna a u vchodu banner s nápisem „Pinacoteca e Museo Civico“. Sbírka zahrnuje Rosso Fiorentinovo Volterské snímání z kříže, Signorelliho Zvěstování z roku 1491 a Madonu na trůnu se svatými a Taddeo di Bartolovu Madonu růže z roku 1411.

Jádro sbírky bylo shromážděno v roce 1868 ze zrušených kostelů a klášterů. V roce 1905 ji Corrado Ricci otevřel jako Galleria Pictorica ve druhém patře Palazzo dei Priori; během druhé světové války zůstala až do roku 1948 uzavřena. Výstava v roce 1981 v Palazzo Minucci-Solaini vedla k přemístění muzea do tohoto paláce, slavnostně otevřeného 21. července 1982.

Název muzea, Pinacoteca e Museo Civico, odráží jeho dvojí roli obrazárny a městského muzea. Ústřední dílo, Deposizione od Rosso Fiorentina, popsal Gabriele D'Annunzio v románu Forse che sì forse che no po své návštěvě v roce 1909. Díla Lucy Signorelliho, Taddea di Bartolo a Ghirlandaia jsou vystavena v Palazzo Minucci-Solaini, budově z konce 15. století připisované Antoniu da Sangallo staršímu.

Muzeum sídlí v horních patrech paláce Minucci-Solaini ve via dei Sarti 1 v historickém centru Volterry; vchodem jsou kamenné klenuté dveře vpravo dole na průčelí, označené praporem s nápisem „Pinacoteca e Museo Civico“. Palác byl postaven na konci 15. století a jeho návrh je tradičně připisován Antoniu da Sangallo staršímu.

Ústřední dílo muzea, Rosso Fiorentinovo Snímání z kříže z Volterry, bylo již klíčovým dílem sbírky, když ji v říjnu 1909 navštívil Gabriele D'Annunzio; několik obrazů popsal ve svém románu Forse che sì forse che no. Palazzo, v němž muzeum od roku 1982 sídlí, je tradičně připisováno Antoniu da Sangallo staršímu.