Sacro Cuore di Gesù, Farní kostel v novogotickém stylu v Římě, Itálie

Kostel Sacro Cuore di Gesù je novogotická stavba ve via Piave v římské čtvrti Sallustiano, postavená v letech 1914–1916 podle návrhu Aristideho Leonoriho. Průčelí za kovanou mříží má střední předsazený útvar s pětiobloukovou lodžií, k níž vedou dvě boční rampy. Uvnitř dělí sloupy tři lodě a nesou matroneum, jsou zde hrotité klenby a mnichovské vitráže se světci, jejichž jména odpovídají jménům Leonoriho příbuzných.

Kostel navrhl Aristide Leonori a byl postaven v letech 1914–1916. Původní projekt počítal s průčelím do via XX Settembre, avšak kostel byl postaven s průčelím do via Piave. Kostel patří kongregaci Ancelle del Sacro Cuore di Gesù, jejíž klášter je k němu připojen; neporušené tělo zakladatelky Rafaelly Porras y Ayllón je uloženo v kapli vlevo.

Kostel je zasvěcen Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a slouží jako každodenní místo setkávání místních věřících a ctitelů. Obyvatelé ve čtvrti používají tento prostor k osobní modlitbě a náboženským oslavám po celý rok.

Kostel stojí ve via Piave v rione Sallustiano, ustoupený od ulice za kovaným železným zábradlím. Hlavní vchod je přístupný po dvou bočních rampách vedoucích k lodžii s pěti oblouky při patě středního předsunutého útvaru. Interiér dělí na tři lodě sloupy nesoucí matroneum, píšťalové varhany jsou na kruchtě proti průčelí.

Vitráže nad matroneem pocházejí z Mnichova; zobrazení světci nesou jména členů rodiny architekta Aristideho Leonoriho. V krátkém transeptu ukazují na jedné straně Ustanovení eucharistie a Melchisedechovu oběť, na druhé straně Klanění eucharistii všemi národy.