San Martino, Budova kostela na Buranu, Benátky, Itálie

San Martino je kostel z 16. století na ostrově Burano v Benátské laguně. Nedokončený exteriér má štítový střední díl, po jehož stranách stojí dvě nižší boční křídla. Interiér kryje klenba; jde o půdorys latinského kříže se třemi loděmi, transeptem, dvěma bočními kaplemi a hlavní kaplí, na protilehlé stěně jsou pneumatické varhany Vincenza Mascioniho (1913).

San Martino byl postaven v 16. století a znovu vysvěcen roku 1645, což je datum, které prameny uvádějí pro nové zasvěcení. Zvonice je připisována Andreovi Tiralimu, který ji v letech 1703–1714 postavil do výšky 53 metrů. Sedání, jež začalo už při stavbě, se po druhé světové válce zhoršilo; firma Fondedile z Neapole pod vedením inženýra Fernanda Lizziho věž zpevnila pracemi dokončenými v roce 1970.

Kostel uchovává významný obraz od Giambattisty Tiepola, který odráží, jak benátští umělci zobrazovali náboženské scény. Dílo je dodnes viditelné pro návštěvníky a nabízí vhled do uměleckých tradic laguny.

Kostel je přístupný vodní autobusovou linkou 12, která jezdí na zastávku Burano. Návštěvníci by měli plánovat předem, protože otevírací doba je omezená a během dne se mění.

Kostel nemá konvenční hlavní vchod na předním průčelí, místo toho má boční portál v renesančním stylu. Toto neobvyklé uspořádání činí budovu zajímavým příkladem místních architektonických voleb.