Santa Maria del Buon Aiuto, Budova kostela v Římě, Itálie.

Santa Maria del Buon Aiuto je renesanční kostel nacházející se uvnitř starobylých hradeb Anfiteatro Castrense v Římě. Ukazuje stavební techniky 15. století a designové prvky typické pro římské náboženské budovy, s tradičním kamenickým zpracováním a vnitřním prostorovým uspořádáním.

Papež Sixtus IV. založil oratoř v roce 1476, jak připomíná nápis nad vstupními dveřmi: „Sixtus IV fundavit MCCCCLXXVI“. Nahradila starší kostel Santa Maria de Oblationario, zvaný též de Spazolaria, který dal Sixtus IV. zbořit; budova byla později svěřena bratrstvu Santa Maria del Buon Aiuto, dříve závislému na cisterciácích ze Santa Croce. Restaurována byla v letech 1836 a 1880.

Název Buon Aiuto („Dobrá pomoc“) pochází z tradice, že Sixtus IV. se za bouře ukryl ve výklenku s freskou Madony a prosil ji o pomoc. O kostel pečuje bratrstvo Santa Maria del Buon Aiuto, dříve závislé na cisterciácích ze Santa Croce. Uctívaným obrazem je Madona s dítětem z roku 1476 připisovaná Antoniazzovi Romanovi, přenesená sem z původního výklenku.

Oratorium stojí na piazza Santa Croce in Gerusalemme, opřené o Aureliánskou zeď a Anfiteatro Castrense, a podléhá sousední bazilice Santa Croce in Gerusalemme. Vchod tvoří jediné dveře s travertinovým nadpražím pod malou zvonovou stěnou; nad nimi je nápis „Sixtus IV fundavit MCCCCLXXVI“. Jde o malou kapli, nikoli farní kostel, proto si před cestou přes město ověřte otevírací dobu.

Co činí tento kostel pozoruhodným, je to, jak je zcela integrován do starobylých římských vojenských hradeb Anfiteatro Castrense. Toto vrstvení renesanční náboženské architektury na dochovanou římskou imperiální vojenskou budovu vytváří na místě vzácný historický přesah.