San Martino church, Bazilika v Magentě, Itálie

San Martino je novorenesanční bazilika zahájená roku 1893 podle návrhu Alfonsa Parrocchettiho, s širokou hlavní lodí a dvěma užšími a nižšími bočními loděmi. Je 87 metrů dlouhá, 30 metrů široká v transeptu a její tiburio dosahuje 57 metrů. Fasáda, postavená v letech 1932–1959 podle návrhu architekta Marianoho, nese reliéfy se scénami ze života svatého Martina, střední portál na čtyřech korintských sloupech a nad bočními loděmi sochy svatého Ambrože a svatého Karla Boromejského.

Don Cesare Tragella navrhl nový kostel pro rostoucí obyvatelstvo Magenty a k připomínce padlých v bitvě u Magenty 4. června 1859. Architekt Alfonso Parrocchetti jej navrhl v novorenesančním stylu; základní kámen byl položen roku 1893 a konstrukce dokončena roku 1901. Kardinál Andrea Carlo Ferrari jej vysvětil 24. října 1903, ale zakázal přenesení padlých do kostela. Zvonice byla otevřena roku 1913, fasáda dokončena roku 1959 a Pius XII. jej 3. března 1948 povýšil na menší baziliku.

Kostel slouží jako aktivní místo bohoslužeb pro komunitu Magenty a hostí pravidelné bohoslužby podle ambroziánského ritu. Tato liturgická tradice spojuje farnost s širším církevním dědictvím milánského regionu.

Návštěvníci se dostanou ke kostelu pěšky po Via Roma v centru Magenty. Interiér je otevřen během plánovaných bohoslužeb.

Kostel měl připomínat bitvu u Magenty z roku 1859 a pojmout ostatky padlých. Kardinál Andrea Carlo Ferrari, který jej v roce 1903 vysvětil, převoz zakázal, takže jeden ze dvou důvodů stavby nebyl nikdy naplněn.