Basilica di San Nicolò, Menší bazilika v Leccu, Itálie

Bazilika San Nicolò stojí na vyvýšeném místě v centru Lecca nad jezerem Como, její jihozápadní průčelí směřuje k vodě. Dvojité schodiště ze šedého kamene vede k neoklasicistnímu štítovému průčelí, završenému prostým trojúhelníkovým tympanonem a členěným šesti kanelovanými iónskými pilastry, po stranách portálu jsou čtyři půlkruhové niky. Interiér má tři lodě, střední je zaklenuta valenou klenbou, a půlkruhová apsida je obklopena ochozem s emporou.

Kostel je poprvé doložen roku 1252 a je uveden v Liber Notitiae Sanctorum Mediolani; středověká stavba měla tři lodě. Dne 23. srpna 1584 přenesl Carlo Borromeo sídlo farnosti z Castella do Lecca. Přestavba začala roku 1596 a probíhala po etapách až do roku 1774, kdy vzniklo neoklasicistní průčelí s trojúhelníkovým štítem a šesti iónskými pilastry. Giuseppe Bovara dal kostelu současnou podobu v letech 1831-1862; průčelí bylo dokončeno v letech 1881-83 a novogotická zvonice vysvěcena o vánoční noci 1904. Od 22. ledna 1943 je menší bazilikou.

Kostel je zasvěcen svatému Mikuláši, patronu námořníků a převozníků, který se slaví 6. prosince; socha ho zobrazuje s jablky a obrazem. Kaple baptisteria, jediná dochovaná část kostela ze 13. století, uchovává křtitelnici z roku 1596 a dochovala se i středověká kropenka. Vedle stojí farní oratoř svatého Aloise, kam dodnes chodí děti, mládež a rodiny, s kaplí Neposkvrněné Panny Marie.

Bazilika je snadno dostupná pěšky z centra Lecca a leží blízko břehu jezera, takže je přirozenou zastávkou na každé procházce touto oblastí. Původní křestní kaple si zaslouží pečlivou návštěvu, protože interiér je křehký.

Zvonici navrhl Giovanni Ceruti a byla stavěna po etapách v letech 1882 až 1904 na zbytcích kruhového španělského bastionu; vysvěcena byla na Štědrý večer roku 1904. Jejích devět zvonů je laděno v B 2 a největší, odlitý Giorgiem Prunerim z Grosia, váží 27 centů. S 96 metry je nejvyšší zvonicí milánské arcidiecéze.