Castello di Gallipoli, Hrad v Gallipoli, Itálie

Castello di Gallipoli je pobřežní pevnost se čtyřúhelníkovým půdorysem, třemi kruhovými věžemi a jednou polygonální věží, postavená z hrubého světle hnědého a šedého kamene na východním cípu ostrova Gallipoli. Nad vodou se tyčí masivní kruhový bastion s parapetem na krakorcích a zdi jsou proraženy malými obdélníkovými otvory. Uvnitř jsou velké sály s valenými a křížovými klenbami, tunely a chodby.

Stavba vznikla v římských dobách a byla přetvářena po staletí Byzantinci, Normany, Angevinovci a Aragonskými vládci. Každá z těchto mocností zanechala svou stopu na opevnění a celkovém designu.

Rivellino, předsunuté opevnění postavené roku 1522 na východě, nese jméno podle své úlohy obranné výseče; kamenná věžička a dřevěný vstup uchovávají zbytky druhého mostu, který začínal u kostela Santa Cristina. Od znovuotevření 5. července 2014 slouží hrad výstavám, mimo jiné roku 2015 výstavě Michelangela Pistoletta, který jej nazval „Ambasciata del Terzo Paradiso“, a od léta 2015 udílení Premio Barocco.

Prohlídka prochází klenutými sály, tunely a ochozem, se schody k věžím a terasám. Příkop byl zasypán v letech 1870–1879 a k průčelí přistavěli rybí trh, takže mořské zdi je lépe vidět z vody nebo z přístavu. Hrad byl znovu otevřen veřejnosti 5. července 2014.

Rivellino není kruhová věž, ale kurtina postavená roku 1522 na obranu vjezdu do města, kterou pro Alfonse II. Neapolského navrhl Francesco di Giorgio Martini. V 17. století byla od hradu oddělena, aby nad vlajkovou věží vznikl čtvercový nástavec. Vedle její kamenné věžičky jsou dosud vidět zbytky druhého mostu, který začínal u Santa Cristiny.