Buccione Castle, Hrad v Orta San Giulio, Itálie

Hrad Buccione stojí na vrcholu kopce na jihovýchodním konci jezera Orta, na hranici mezi Orta San Giulio a Gozzano. Jeho čtvercový donjon z tesaných kamenných bloků je vysoký 23,20 m a dělí se na pět podlaží s dřevěnými stropy a krytou cimbuřovou komorou. Opevnění doplňovala čtvercová hradba a obdélníková hospodářská budova; přístup vedl přes obezděnou plošinu, která mohla pojmout pět set mužů.

První zmínka o věži pochází z dokumentu z roku 1200, smlouvy uzavřené na louce pod hradem („in prato subtus castellum Buzoni“) mezi pány z Crusinalla a obcí Novara, která ukončila územní spor. V roce 1205 je uváděna jako biskupské sídlo a dokument z roku 1235 připisuje vlastnictví biskupovi z Novary. Rozsudek z 25. října 1219 uznal biskupskou vrchnost nad Rivierou di San Giulio. Komplex byl pravděpodobně postaven ve třetí čtvrtině 12. století, snad hrabaty Da Castello.

Statuty Riviera di San Giulio ukládaly každému práceschopnému muži dostavit se ozbrojen na zvuk zvonu věže. Název hradu, stejně jako kopce a sousední osady Gozzano, pochází z Buccione. Pevnost byla symbolem nezávislosti Riviera.

Přístup k hradu vede po stezkách na svahu kopce, parkování je k dispozici poblíž vesnice. Má smysl nosit pevnou obuv, protože stoupání je strmé a cesty nerovné.

Zvon věže, přidaný po střeše ve 14.–15. století, zazvonil 4. listopadu 1918 na oznámení konce první světové války a poté každoročně až do druhé světové války. Ze strachu z krádeže byl přemístěn do zahrady vily Bossi, ortské radnice, a po restaurování se v roce 2005 vrátil na věž.