Certosa di Parma, Klášter v Parmě, Itálie

Certosa di Parma je bývalý kartuziánský klášter na západním okraji města, zahrnující barokní kostel, dvě křížové chodby a řadu tradičních mnišských cel. Celý komplex se nachází uvnitř vysoké obvodové zdi a vykazuje směs gotických, barokních a neoklasicistních architektonických prvků.

Rolando Taverna, biskup ve Spoleto, založil klášter roku 1285; generální kapitula kartuziánů jej roku 1286 přijala jako Sanctae Mariae de Schola Dei a biskup Obizzo Sanvitale roku 1289 vysvětil kostel. Poškozený při obléhání Parmy roku 1551 byl areál od roku 1562 přestavován. Barokní kostel vznikl v letech 1671–1722 podle návrhů Francesca Pescaroliho, roku 1769 byl klášter zrušen.

Název Schola Dei, „Boží škola“, se udržel od začlenění kláštera do kartuziánského řádu roku 1286 až do jeho zrušení. Kostel je zasvěcen svatému Jeronýmovi. Současné oltářní obrazy sem byly přeneseny z jiných kostelů na počátku 20. století; původní desky jsou v Galleria Nazionale di Parma.

Komplex dnes není přístupný návštěvníkům kromě zvláštních příležitostí; památkové části jsou jinak uzavřené. Sídlí zde škola vězeňské policie, která zajišťuje údržbu a obnovu budov a ubytovává kolem 200 posluchačů. Vstup je ze Strada della Certosa 20 u Via Mantova na okraji města.

Tiskárna nebyla dílnou z 15. století: kartuziáni několik let hostili jeden z prvních tiskových lisů v severní Itálii a mniši se věnovali také astronomii, matematice a fyzice. Fabbrica Ducale dei Tabacchi zahájila provoz v roce 1805 a uzavřela jej v roce 1891; od roku 1900 sídlila v budovách jediná polepšovna v Emilii-Romagni.