Sant'Antonio Abate, Breno, Bývalý kostel v Brenu, Itálie

Sant'Antonio Abate je kostel se světlou omítnutou fasádou a vysokou čtvercovou zvonicí z hrubého šedohnědého kamene po pravé straně, zakončenou bílým zvonovým patrem s ciferníkem. Fasáda má stupňovitou střešní linii, velké obloukové okno s tmavými skly a malé obloukové dveře v kamenném rámu. Uvnitř je jediný sál rozdělený na tři nepravidelné lichoběžníkové travé s křížovými klenbami a vstup rámuje portál z červeného pískovce z 15. století.

Závěť Giacoma Marone Ronchiho financovala v roce 1334 stavbu kostela, svěřeného bratřím ze Sant'Antonio di Vienne nebo vicinii s povinností denní mše; v roce 1359 již fungoval. V roce 1514 proběhla celková rekonstrukce a od roku 1529 nesl farní titul, dokud jej v roce 1653 nepřevzal nový kostel Salvatore. Na konci 19. století byl odsvěcen, sloužil jako kasárna a poté kino, než byl v roce 1910 prohlášen národní památkou.

Název pochází od svatého Antonína Velikého, jemuž Giacomo Marone Ronchi kostel v roce 1334 svěřil, když jej předal bratřím řádu svatého Antonína z Vienne s povinností každodenní mše. Kolem presbytáře nesou stěny chóru fresky Romanina s Danielem Morim, namalované kolem roku 1535, jež zobrazují tři mladíky zachráněné z pece v Knize Danielově.

Kostel stojí na náměstí v Brenu a stoupající ulice podél jeho levé strany sleduje nepravidelný obrys náměstí, takže průčelí a boční stěna nejsou rovnoběžné. Pískovcový portál z červeného kamene je nízko uprostřed omítnutého průčelí. Budova byla na konci 19. století odsvěcena a později sloužila jako kasárna a kino, proto je lepší se před plánovanou prohlídkou interiéru zeptat na místě.

Fresky v presbytáři zobrazují neobvyklé téma: tři mladé Izraelity Šadracha, Méšaka a Abednega odsouzené Nabukadnezarem k peci, námět spojený s léčivou mocí svatého Antonína. Plně čitelná je jen pravá stěna; nad výjevem probíhá malované zábradlí plné komentujících diváků.