Sacro Cuore e San Giacomo di Carignano, Budova kostela ve čtvrti Carignano, Janov, Itálie

Kostel Sacro Cuore e San Giacomo di Carignano je novorománská stavba ve via Jacopo Ruffini, postavená podle návrhu Luigiho Rovelliho. Průčelí má centrální rozetové okno, dva široké boční otvory a nahoře lodžii s dvojicí hodin po stranách, nad vchodem stojí pozlacená bronzová socha Nejsvětějšího Srdce od Giovanniho Scanziho. Trojlodní interiér, rozdělený zdvojenými sloupy z granitu z Baveno, zakrývá osmiboká kupole s vysokou špicí.

Základní kámen byl položen 13. října 1892 za přítomnosti arcibiskupa Tommasa Reggia a devíti biskupů a arcibiskupů na stromy osázeném náměstí podél via Corsica. Na přání monsignora Salvatoreho Magnasca, který krátce předtím zemřel, byl kostel zasvěcen Nejsvětějšímu Srdci a dostal i titul San Giacomo po starém kostele. Krypta byla požehnána roku 1896, horní kostel vysvěcen 23. června 1912 a práce dokončeny roku 1914 pod vedením Antonia Rovelliho po smrti jeho otce Luigiho v roce 1911.

Název spojuje Nejsvětější Srdce, zvolené z vůle arcibiskupa Salvatore Magnasca, se San Giacomo, titulem převzatým z kostela založeného roku 1154 Ansaldo Spinolem. Starý kostel vedl matriky křtů od 1564, zemřelých od 1596 a sňatků od 1627; tyto archivy uchovává současná budova. Od roku 1969 sídlí v sále krypty Teatro Carignano.

Kostel stojí na stromy osázeném prostranství, jež dříve neslo jméno Nino Bixio, uprostřed Via Corsica, s vchodem z Via Jacopo Ruffini. Prostorný sál krypty, požehnaný roku 1896, sloužil jako provizorní kostel a od roku 1969 v něm sídlí Teatro Carignano. Horní kostel byl vysvěcen 23. června 1912.

Nový kostel uchovává historické farní archivy starého San Giacomo: křty od roku 1564, zemřelé od roku 1596 a sňatky od roku 1627. Starý románský kostel, zbořený roku 1905, se lidově nazýval „farností oběšených“, protože až do roku 1871 byla těla popravených na nedalekém náměstí della Cava vhazována do společné studny v jeho kryptě.