San Niccolò, Románský kostel v Casole d'Elsa, Itálie

San Niccolò je kostel vzniklý přemontováním krypty kolegiátního kostela v Casole, přestavěného ve 13. století v gotickém stylu; jeho vnitřní rozměry přesně odpovídají rozměrům této krypty. Uvnitř je křížově zaklenutý transept s apsidou rozdělen na pět lodí půlkruhovými oblouky na sloupech, s dvěma půlkruhovými apsidami vsazenými do zdiva a zvenčí neviditelnými. Fasádě dominuje portikus a fresková výzdoba ze 17. století je dílem Francesca Rusticiho zvaného il Rustichino.

San Niccolò je poprvé doložena 17. června 1348, kdy Guazzolino del Gorda daroval 10 soldů na malování obrazů světců; fresky však vznikly až o tři století později. Dne 6. listopadu 1386 již existovala Societas Sancti Nicolai, které Ghita del fu Maffeo da Cavallano darovala relikvie. Vizitace z roku 1423 našla dva oltáře a v roce 1576 dala Societas Beate Marie Virginis se 200 členy postavit portikus průčelí a zvonici zničenou za druhé světové války a poté obnovenou.

Interiér uchovává obraz ze 14. století ze sienské školy umístěný u hlavního oltáře, který odráží umělecké tradice regionu. Toto dílo přitahuje návštěvníky zajímající se o středověké umění a zůstává ohniskem bohoslužebného prostoru.

Kostel stojí několik set metrů od centra Casole d'Elsa, takže se k němu dostanete pěšky nebo krátkou jízdou, ne uprostřed vsi. Dnes slouží jako hřbitovní kaple a hřbitov leží na půdě, která se už v etruském období používala k pohřbům. Všimněte si tří portálů průčelí; prostřední je zakončen značně otřelým obloukem na dvou konzolách.

Kostel vznikl přemístěním a novým sestavením krypty kolegiátního kostela v Casole, která byla přesunuta, když tento kostel ve 13. století přijal gotické formy; vnitřní rozměry přesně odpovídají rozměrům krypty. Je zde uchováván procesní kříž ze 13. století a freska zdobící hrob, nalezená na počátku 20. století, naznačuje, že budova od počátku sloužila jako hřbitovní kaple. Hřbitov leží na pozemku dříve využívaném pro etruské pohřby.