Santa Maria in Celsano, Budova kostela v Římě, Itálie.

Santa Maria in Celsano je kostel vestavěný do statku římského venkova, téměř skrytý okolními budovami a přístupný po schodech. Stojí na zbytcích římské cisterny. Průčelí má portál s lomeným obloukem, nad nímž je rozetové okno se sádrovou výzdobou; uvnitř tři lodě oddělují oblouky na nízkých žulových sloupech pod dřevěným stropem, osvětlené šesti okny, mezi nimiž jsou fresky z 15. století.

Kostel ve vsi Santa Maria di Galeria je poprvé doložen v 11. století, kdy papež přidělil kostel a okolní pozemky římskému klášteru San Saba. Roku 1433 přešel pod kontrolu Orsiniů, kteří jej na počátku 16. století obnovili. Poté jej spravoval klášter San Paolo eremita, pak Collegio Germanico-Ungarico a nakonec jezuité, kteří z něj roku 1816 učinili farní sídlo. Dnes je filiálním kostelem farnosti Sant'Andrea Apostolo v Osteria Nuova v diecézi Porto-Santa Rufina.

Název pochází z lidové legendy: zázračná ikona Madony uchovávaná uvnitř byla údajně nalezena na moruši (gelso), z čehož vzniklo celso a poté Celsano. Dvě fresky v kostele líčí nalezení a přenesení ikony na toto místo; druhá je připisována škole Antoniazza Romana.

Ke kostelu vede schodiště; je vestavěn do statku v římské kampani a okolní budovy jej téměř skrývají. Dnes je filiálním kostelem farnosti Sant'Andrea Apostolo v Osteria Nuova, proto je před cestou vhodné ověřit otevírací dobu na místě.

Kostel uchovává dvě kamenné desky ze starého farního kostela Sant'Andrea di Galeria, dnes zříceniny mezi pozůstatky opuštěného města Galeria. Hlavní oltář skrývá ikonu z 12.–13. století s Madonou a dítětem a světci, obraz, z něhož vzešla legenda o morušovníku.