San Rocco, Budova kostela v Bagolinu, Itálie

San Rocco je budova kostela v Bagolinu, která se nachází v nadmořské výšce asi 950 metrů s hlavní lodí s odkrytými krovy a presbytářem s zdobenými stěnami. Půdorys se dělí na dvě odlišné části, přičemž fresky zvláště zvýrazňují zadní část.

San Rocco byl postaven hned po moru v roce 1478 na místě, kde pravděpodobně již od římských dob stávala starší bohoslužebná místa. V roce 1483 dostala dílna Da Cemmo, s Pasottem a jeho synem Giovanem Pietrem, zakázku na fresky svatého oblouku a stěn presbytáře. Zvonice od Cristofora di Osten byla dokončena v roce 1565; v roce 1577 Magister Comino da Sabbio rozšířil loď a přidal dvě pole a v roce 1585 kostel vysvětil tridentský biskup. Mezi koncem 19. a počátkem 20. století byl k průčelí přistavěn novogotický portikus se špičatými oblouky.

Fresky namaloval Giovan Pietro da Cemmo v letech 1483–1486 a podepsal se „Cemigena“; více než tři století zůstaly ukryté, až byly roku 1956 znovu objeveny a poprvé restaurovány. Na svatém oblouku je vidět Zvěstování, na klenbě presbytáře čtyři evangelisté se symboly tetramorfu a čtyři učitelé církve.

Kostel stojí mezi kamennými domy ve vesnici a slouží jako orientační bod pro návštěvníky objevující horské sídlo. Přístup je po obvyklých místních cestách a okolní těsná zástavba utváří zážitek z návštěvy.

Fresky Giovan Pietro da Cemmo zůstaly skryté více než tři století a byly odkryty a poprvé restaurovány až v roce 1956; malíř se podepisoval jménem „Cemigena“. Hledejte dvanáct Sibyl na podloubí, namalovaných místo obvyklých deseti, aby odpovídaly dvanácti malým prorokům.