Collegiata di Sant'Andrea, Románský kolegiátní kostel v Empoli, Itálie

Kolegiátní kostel Sant'Andrea je románský kolegiátní kostel v historickém centru Empoli s fasádou pokrytou bílým mramorem a zeleným hadcovým kamenem uspořádaným do geometrických vzorů. Přední část má pět slepých arkád a dekorativní panely, které odrážejí styl středověké florentské architektury.

Prvním spolehlivým svědectvím je bula papeže Mikuláše II. z 11. listopadu 1059 adresovaná faráři Martinovi. V prosinci 1119 udělila hraběnka Emilia, manželka Guida Guerry, faráři Rolandovi a obyvatelům právo stavět domy a obranné zdi kolem kostela, což je zakládací listina Empoli. Roku 1389 zahájil Pietro di Ugucciozzo de' Ricci gotickou přestavbu; horní část průčelí byla přestavěna podle návrhu Carla del Re a dokončena 23. ledna 1803.

Kostel je pojmenován po svatém Ondřeji, patronu Empoli, a zůstává místem setkávání místního komunitního života. Uvnitř se pravidelně konají koncerty, které spojují duchovní hudbu a klasická vystoupení v prostředí, které formovalo město po staletí.

Kostel se nachází na viditelném místě v historickém centru Empoli, takže je snadno dostupný pěšky z většiny míst starého města. Ranní nebo časné odpolední světlo zvýrazňuje detaily mramorového obložení, takže tyto časy jsou nejlepší pro bližší pohled na fasádu.

Spodní část průčelí je jediným dochovaným románským úsekem kostela a její bílé mramorové desky mají tloušťku 7 až 8 cm, dost na to, aby plnily nosnou, nejen dekorativní funkci. Nápis mezi oběma řády pomáhá datovat toto průčelí i celý florentský románský sloh.