Monastero di S. Nicola di Casole, Klášter v Otrantu, Itálie
Klášter San Nicola di Casole je středověký klášterní komplex poblíž Otranta s částečně stojícími zdmi a půlkruhovou apsidou s gotickými architektonickými detaily. Uspořádání budov je stále viditelné a ukazuje, jak byla původní struktura organizována.
Podle typikonu kláštera, zachovaného v turínském rukopisu, jej roku 1098/1099 založil první opat Giuseppe; doložena je donace Bohemunda z Tarentu z let 1104–1111. V roce 1480 jej turecké oddíly Ahmeta Paši obsadily jako pozorovací stanoviště, ale nezničily; opatství bylo opuštěno, knihovna se rozptýlila a později bylo začleněno do masserie až do 20. století.
Název Casole pochází ze salentinského dialektového slova càsule, označujícího malé cely a chatrče, v nichž žili mniši kolem kláštera. Na počátku 13. století zde vedl opat Nektarios kroužek řecky píšících básníků, k němuž patřili Georgios z Gallipoli a Jan Grassus z Otranta. V románu Umberta Eca Jméno růže pochází mnich-iluminátor Adelmo da Otranto ze San Nicola di Casole.
Ruiny se nacházejí podél pobřežní silnice směrem k Santa Cesarea Terme a jsou přístupné pěšky. Noste vhodnou obuv, protože místo se nachází na otevřeném prostranství s nerovným povrchem.
Má se za to, že řecko-idruntský mozaikář Pantaleone, tvůrce podlahové mozaiky katedrály v Otrantu, čerpal pro její ikonografický a symbolický program z knihovny v Casole; německý zdroj však tento vztah označuje za neprokazatelný a v novějším bádání sporný. Typikon opatství, soubor mnišských pravidel, je uložen v Národní knihovně v Turíně.
Komunita zvídavých cestovatelů
AroundUs spojuje tisíce vybraných míst, místních tipů a skrytých pokladů, které každý den obohacuje více než 95 332 přispěvatelů z celého světa.