Piacenza railway bridge, Železniční most přes řeku Pád mezi Piacenzou a San Rocco al Porto, Itálie

Železniční most v Piacenze nese trať Milán-Boloňa přes Pád v délce 754 m a tvoří jej 11 párů železných příhradových nosníků s parabolickým horním pásem. Každý nosník dělí tuhé příčníky na 12 částí a každou část ještě rozděluje diagonála a sekundární stojka. Šest polí měří 74,52 m a pět 61,02 m.

První most na tomto místě byl otevřen 9. listopadu 1861: provizorní dřevěný viadukt na amerických pilotech, který za několik měsíců postavil Jules-Achille Daigremont a který byl prvním svého druhu v Itálii. Definitivní železný most podle návrhu Pierra-Félixe Moreauxe byl slavnostně otevřen 3. června 1865 jako první železný most na Pádu. Povodeň v říjnu 1863 zničila část stavby; most byl v letech 1927-1931 zdvojen, v červenci 1944 zničen spojeneckým bombardováním a od května 1945 znovu postaven, přičemž horní nosník byl znovu otevřen 14. října 1945.

Litinový vstupní portál v novogotickém stylu, který kdysi rámoval vjezd na most, byl později přemístěn do zahrady vily v Carpaneto Piacentino. Most je první železnou stavbou podél řeky Pád a byl otevřen 3. června 1865 za přítomnosti korunního prince Umberta Savojského.

Tento most je součástí aktivního železničního koridoru, kde pravidelně jezdí vlaky, takže po něm nemohou přecházet chodci ani vozidla. Návštěvníci mohou stavbu nejlépe vidět z oken vlaků nebo z blízkých vyhlídkových bodů podél břehů řeky na obou stranách.

Železný most z roku 1865 byl prvním železným mostem podél Pádu. Jeho novogotický vstupní portál z litiny byl později přemístěn do zahrady vily v Carpaneto Piacentino. Mostovka dlouhá 754 m spočívá na 11 párech železných příhradových nosníků s parabolickým horním pásem: šest o rozpětí 74,52 m a pět o rozpětí 61,02 m.