Ciciu del Villar, Regionální přírodní rezervace ve Villar San Costanzo, Itálie

Ciciu del Villar je regionální přírodní rezervace o rozloze 64 hektarů na svahu Costa Pragamonti v údolí Val Maira, mezi 650 a 950 m, pod horou Monte San Bernardo. Její erozní sloupy, v piemontštině zvané ciciu, jsou světle béžové zemní krčky zakončené tmavšími zaoblenými bloky ruly, které je přesahují jako deštníky. Sčítání Alberta Costamagni z roku 2000 našlo 479 útvarů na zhruba 0,25 km², většinou nižších než 2 m, mezi kaštany a duby pýřitými.

Rezervace byla zřízena v roce 1989 a spravuje ji Ente di gestione del Parco naturale del Marguareis. Erozní sloupy vznikly po posledním zalednění, když tavné vody potoka Faussimagna uložily na úpatí Monte San Bernardo na železo bohaté sutě; pozdější zdvih a eroze obnažily sloupy s balvany. Sčítání z roku 2000, které provedl Alberto Costamagna z Turínské univerzity, napočítalo 479 útvarů na zhruba 25 hektarech.

Název ciciu pochází z piemontštiny a znamená loutka nebo panák. Místní lidé tyto sloupy vysvětlovali jako výsledek kouzel nebo zázraku: nejrozšířenější legenda vypráví, že svatý Costanzo, římský legionář umučený kolem let 303–305, na hoře San Bernardo proklel vojáky, kteří ho pronásledovali, a proměnil je v kameny. Na místě jeho smrti byl ve 12. století postaven svatostánek.

Návštěvníci by měli kontaktovat turistickou kancelář Pro Villar na Piazza Giovanni Giolitti a domluvit si prohlídky rezervace s průvodcem. Chůze s průvodcem je doporučený způsob, jak bezpečně prozkoumat útvary a dozvědět se o lokalitě.

Při sčítání v roce 2000, které provedl Alberto Costamagna z Turínské univerzity, bylo na ploše asi 0,25 km² napočítáno 479 sloupů. Klobouky tvoří rula z masivu Dora-Maira, nohy z přibližně 90 % jíl a písek, zbarvené dočervena oxidem železa. Některé dosahují 10 m, většina však zůstává pod 2 m.