Nola-Croce del Papa, archeologická lokalita v Nole, Itálie

Nola-Croce del Papa je vesnice starší doby bronzové u Noly, zasypaná popelem Vesuvu kolem roku 1700 př. n. l. a od května 2001 zkoumaná výzkumem pod vedením Claude Albore Livadie. Neporušené zůstaly jen tři budovy; výzkum odkrývá jejich zdi a podlahy a vulkanické bahno uchovalo rostliny a zbytky potravin.

Vesnice byla pohřbena erupcí Avellino Vesuvu ve 2. tisíciletí př. n. l., kolem roku 1700 př. n. l. Výzkum začal v květnu 2001 poté, co byla nalezena dvě těla zachycená pyroklastickým proudem při útěku. Francouzská archeoložka Claude Albore Livadie, která výzkum vedla, nazvala lokalitu „prvními Pompejemi“.

Lokalita nese jméno po místě Croce del Papa a výzkum vedla francouzská archeoložka Claude Albore Livadie, která ji označila za „první Pompeje“. Nádobí nalezené u ohniště a hrnec ponechaný v peci naznačují, že k erupci došlo v době jídla. Nepřítomnost osobních předmětů ukazuje, že obyvatelé si před útěkem shromáždili cennosti.

Lokalita je přístupná během archeologické sezóny, ale pevná obuv je nezbytná kvůli nerovným povrchům a schodům v prostorách výkopu. Návštěvníci by si měli přinést ochranu proti slunci nebo vyhledat stinná místa, protože většina lokality nabízí omezený úkryt před sluncem.

Vulkanický bahenní proud vytvořil dokonalé formy organických materiálů, které se běžně rozkládají, včetně zbytků potravy a dřevěného nábytku z doby bronzové. Tyto formy umožňují výzkumníkům studovat i druhy jídel, které lidé jedli, a kvalitu jejich řemesla.