Defensive walls of Volterra, Obranná hradba ve Volteře, Itálie

Hradby Volterry jsou vojensko-inženýrské dílo započaté v etruském období a měněné po staletí. Velký etruský okruh měřil přes sedm kilometrů a uzavíral asi 116 hektarů, z nichž se dochovala o málo více než pětina; dnešní středověká hradba je dlouhá 2,6 km a uzavírá 26 hektarů. Zdi jsou stavěny z panchina, velmi jemnozrnného pískově žlutého kamene, užívaného i na popelnice, zdivo paláců a dlažbu ulic.

První okruh hradeb vznikl kolem poloviny 6. století př. n. l.; velký etruský okruh, dlouhý přes 7 km a zahrnující asi 116 hektarů, následoval ve 4. století př. n. l., část badatelů jej datuje do 3. století. Na počátku 13. století obec zahájila menší středověké hradby, dokončené kolem roku 1266, které pojaly etruské brány Diana a Menseri. V roce 2014 se při špatném počasí zřítilo 30 m středověkých hradeb.

Tři hlavní etruské brány otevíraly každá jinou cestu: Porta all'Arco na jihu k Val di Cecina a rudným vrchům, Porta Diana (Portone) na severu k Valdeře a Porta Solis na jihovýchodě k Valdelse, jejíž zbytky byly odkryty roku 1994 v medicejské pevnosti. Menší branky jako Sant'Andrea in postierla zůstaly v místních názvech.

Procházka podél hradeb nabízí výhledy na samotnou stavbu a okolní toskánská pole a kopce. Vyplatí se nosit pohodlné boty, protože cesta je nerovná a místy se stává strmou.

Kámen hradeb je panchino, velmi jemnozrnný pískovec pískově žluté barvy, používaný také na popelnice, zdivo paláců a dlažbu ulic. Podél trasy byly rozpoznány nejméně tři oblasti starověkých lomů a na některých místech je svisle opracovaná skalní stěna součástí hradby.