Basilica of St. Bellinus, Menší bazilika a farní kostel v San Bellinu v Itálii.

Bazilika San Bellino je trojlodní kostel s křížovým půdorysem, orientovaný k východu a stojící na velkém kostelním prostranství ve středu obce. Dvoupatrové průčelí člení dórské pilastry, uprostřed je obloukový portál, malé kruhové okno mezi dvěma sochami andělů a trojúhelníkový štít. Pozdně románská zvonice z pohledového kamene má čtyři patra a pochází z počátku 16. století.

Bellino Bertaldi, biskup padovský, byl zavražděn mezi lety 1147 a 1148 vrahy vyslanými padovským pánem Tomasem Capodivacca-Capinerim. Jeho ostatky byly nejprve uloženy v San Giacomo di Lugarano, poté přeneseny do kolegiátního kostela San Martino di Variano poté, co onen kostel zničila povodeň; kolem roku 1276 přijal jeho jméno. Současná stavba byla od roku 1649 znovu postavena arciknězem Cesarem Graziadeiem s příspěvky obyvatel a roku 1774 ji papež Klement XIII. povýšil na menší baziliku.

Vesnice a diecéze Adria uctívají Bellina jako patrona; slavnost souvisí s návratem rekvírovaných zvonů v roce 1947 k osmistému výročí jeho smrti. Uvnitř oltářní obraz, který roku 1736 namaloval Mattia Bortoloni, ukazuje biskupa s berlou a klíči, jak chrání chlapce před vzteklým psem; scéna je čtena jako jeho ochrana.

Kostel, zvonice a přilehlé náměstí tvoří jeden celek ve středu obce, takže průčelí a pozdně románskou věž je vidět z náměstí. Věž má čtyři podlaží oddělená římsami, nejvyšší je zvonové patro. Sochy svatého Martina a svatého Bellina z 18. století, dříve ve výklencích průčelí, jsou nyní v bočních výklencích hlavního oltáře uvnitř.

Pozdně románská zvonice postavená z pohledového kamene na počátku 16. století si v roce 1943 ponechala největší zvon: 27. února byly tři zvony rekvírovány, ale největší neprošel biforiemi zvonového patra. Zvony se vrátily roku 1947 k osmistému výročí smrti svatého Bellina.