Assumption of Mary church, Gotický kostel v Terlanu, Itálie

Kostel Nanebevzetí Panny Marie je dvoulodní stupňovitá síňová stavba s dlouhým třípolovým chórem, který končí nepravidelným pětibokým závěrem. Na severní straně lodi stojí románská zvonice z doby kolem roku 1300 a poblíž se tyčí volně stojící pozdně gotická věž vysoká 76 metrů. Interiér ukrývá největší cyklus fresek ve venkovském kostele Tyrolska.

Románský kostel je poprvé doložen v roce 1206; jeho zvonice se dochovala na severní straně lodi. Gotická přestavba začala ve 14. století a v roce 1363 byl v již dokončeném chóru pohřben duchovní jménem Heinrich. Loď byla dokončena na počátku 15. století a volně stojící věž byla postavena kolem roku 1530. Nakloněná věž byla v roce 1881 rozebrána a do roku 1893 znovu postavena podle plánů Friedricha von Schmidta.

Církevní majetek spravovali laičtí kostelní správci jménem obce; v dokumentech z roku 1413 jsou uvedeni Cristan der Linger a Ulreich der Posch jako „dva kostelní správci Panny Marie v Terlanu“. Rod von Niedertor si kostel zvolil za pohřebiště a držel právo prezentace kaplanství, které roku 1513 získal augsburský Leonhard Textor od tridentské katedrální kapituly.

Zvonice stojí volně severně od lodi; vstup do věže je na její východní straně. Podlaha kostela byla v letech 1822–1824 zvýšena o 0,75 metru a při restaurování ve 20. století opět snížena, proto jižní portál z té doby leží na dnešní úrovni podlahy. Věž a střecha byly opraveny v letech 1995–1996.

Pozdně gotická zvonice vysoká 76 m se naklonila kvůli vlhkosti v základech a dostala jméno „šikmá věž v Terlanu“. Místní pověst vypráví, že se uklonila čisté panně a narovná se teprve, až kolem projde další. Roku 1881 byla rozebrána a do roku 1893 znovu postavena z původního materiálu podle plánů vídeňského dómského stavitele Friedricha von Schmidta.